piotrszyman17

Když se za jasné noci zadíváte vzhůru, nejčastější chybou začátečníků je zaměnit jasnou planetu za hvězdu, která patří do nějakého výrazného obrazce. vecernikol vodítko je přitom velmi prosté: hvězdy, ze kterých se skládají souhvězdí na obloze, téměř vždy mírně blikají a třpytí se, protože jejich světlo prochází rozkolísanou zemskou atmosférou. Planety naopak svítí stálým, klidným světlem bez viditelného chvění, připomínají spíše malý reflektor. Stačí tedy na pár sekund upřít oči na konkrétní bod a sledovat, zda se jeho jasnost mění. Pokud vidíte jen tiché, nepřerušované světlo, téměř jistě se díváte na planetu, nikoliv na hvězdu v obrazci. Druhým praktickým rozlišovacím znakem je pohyb po obloze během roku. Zatímco souhvězdí na obloze se chovají jako pevně vlepená, jejich vzájemné pozice se v průběhu lidského života prakticky nemění, planety se naopak pomalu pohybují mezi hvězdami. Stačí si vybrat jasný objekt, zapamatovat si jeho polohu vůči blízkým hvězdám a za tři až čtyři noci se k téže obloze vrátit. Planeta bude vůči pozadí hvězd znatelně jinde, zatímco všechny hvězdy včetně těch nejjasnějších zůstanou na svých místech. Tuto změnu snadno odhalíte i pouhým okem, zvláště pokud si uděláte jednoduchou skicu okolních hvězd a každý večer do ní zakreslíte polohu podezřelého svítícího bodu. Tímto způsobem bez jakýchkoliv pomůcek odhalíte všechny planety, které jsou momentálně viditelné. Pokud chcete být ještě přesnější, věnujte pozornost barvě a případně i fázi. Hvězdy mají různé odstíny od modrobílé po načervenalou, ale většina z nich vypadá jen jako bílé či lehce namodralé tečky. Planety jsou naopak často nápadně zabarvené, Mars má výrazný oranžovo-červený nádech, Jupiter působí krémově a Venuše září čistě bíle jako světlomet. Navíc u Venuše či Marsu, pokud je pozorujete delší dobu, můžete i malým triedrem zaznamenat drobný náznak fáze, podobně jako u Měsíce. A ještě jedna věc: pokud jste v městské zástavbě a vidíte velmi jasný objekt nízko nad obzorem, který se výrazně třpytí všemi barvami, je to téměř jistě hvězda Sirius, nikoliv planeta. Planety se totiž třpytí jen výjimečně, a to pouze při velmi nízké poloze nad obzorem. Sečteno: klidné světlo, pomalá změna polohy mezi hvězdami a sytá barva jsou tři spolehliví průvodci, díky kterým už nikdy nespletete putující planety se stálými souhvězdími na obloze.